Kapitola 32 - Chyba, potíže a odhodlání (část 6)

Část 6

Dorazili jsme do gildy dobrodruhů a vymazali Jarila a Veskel ze [Smrtelného Konce] a zároveň jsme požádali tamější pracovnice, aby jim předali zprávu.

„Jelikož se to takhle vyvrbilo, díky za pomoc. [On] vám taky děkuje. Tohle jim vyřiďte.”

Zradili nás v posledním okamžiku, ale tomu se nedalo nijak zabránit. V té situaci to byl jediný způsob, jak se z toho bezpečně dostat. Přece jenom nám opravdu pomáhali.

Po cestě k městské bráně jsem koupil plaza, co vypadal jako ještěrka a používá se zvláště na přepravu.

Je to okouzlující ještěrka se šesti nohama a párem bystrých očí. Na Magickém kontinentu se používá k tažení vozů. V pohodě na ní můžou jet dva dospělí lidé a stojí 10 železných mincí, což je zhruba polovina našeho dosavadního jmění.

Ale už jsme se rozhodli, že ji při odchodu z města koupíme.

Slyšeli jsme, jaký je rozdíl v cestování po Magickém kontinentu s a bez ní. Když jsme si od majitele vyslechli, jak ji ovládat, naložili jsme na ni naše zavazadlo a vyjeli z města.

U brány je spousta strážných. Možná mají v plánu jít ven z města a Ruijerda zabít.

Mezi nimi je náš známý Ještěří hlava a Prasečí hlava. Oba dva jsou bledí, ale zároveň s patrnými známkami vzrušení.

Poté, co jsme je pozdravili, jsme dostali varování, že: [Smrtelný Konec] zrovna odešel z města. A že si máme dávat pozor.

Potom řekli, že Smrtelný Konec je ďábel a že ve městě něco plánoval.

Bylo jasné, že Ruijerda nespatřili, ale svými vágními hláškami ho prohlásili za zlo.

„Tenhle muž se městem potuloval 2 měsíce a nic se nestalo.”

Nejsem schopen se zadržet a řekl jsem to.

Tváře stráží jsou plné otazníků.

Zahlížím na ty dva, pak se uchechtnu a vykráčím z města.

Mám pocit, jako by mi probodli srdce. 

---------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>