Kapitola 33 - Začátek putování (část 2)

Část 2

Magický kontinent je zamořený mocnými démony.

V gildě dobrodruhů jsou zakázky na vymýcení takových netvorů řádu C a výše.

Jinými slovy je to takhle: Na tomto kontinentu jsou pouze nepřátelé řádu C a výše. Ale Kamenný trent byl jen řádu D.

Takhle řečeno, magické rasy jsou v podstatě silnější než lidská rasa. Navíc kvůli svým rasovým charakteristikám jsou abnormálně dobří v mezirasových válkách.

Mezi řády C a B je propast.

Proto se dá říct, že schopnosti řádu B z jiných kontinentů se liší.

Lidi, co se nesnaží si pozvednout řád, jsou chlápci jako Nokopara nebo Jalil.

Když o tom přemýšlíte takhle, Ruijerd je abnormální.

Chlubí se, že dokáže sám porazit magického tvora řádu A.

No, jeho schopnosti a schopnosti skupiny 6 nebo 7 dobrodruhů řádu B se podstatně liší.

Jeho přezdívka [Smrtelný Konec] není jen tak na okrasu.

Jsem vážně šťastný, že jsem získal důvěru takového člověka.

--------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

Kapitola 33 - Začátek putování (část 1)

Část 1

Magický kontinent.

Kdyby to bylo mé já z minulého života, tak bych si myslel, že to je slang pro [Svět démonů].

Místo, kde vládnou démoni. Malá vesnice, kde žijí démoni. Malá svatyně zapomenutého kmene. Kde svolávají mocného démona s dobrým vkusem.

Jenže...

Je tu malá svatyně zapomenutého lidu.

Mocný démon, co si tu vykračuje.

To je svět démonů, co já znám.

Kapitola 32 - Chyba, potíže a odhodlání (část 8)

Část 8

Následující ráno.

Když jsem se vzbudil, jsem zjistil, že se Ruijerd proměnil na plešouna.

Jsem z toho vyjevený. Nebo mám říct: vyděšený?

Všechny ty jizvy na tváři z něj dělají mafiána.

„Po téhle nepříjemnosti jsem si uvědomil, že se lidé bojí mých vlasů.”

Zdá se, že to provedl po pečlivém uvážení. Když se člověk oholí dohola, to pro mě představuje pokání a odhodlanost. Na tomhle světě tahle logika neexistuje. Ale i když tu nic takového neexistuje...

Mám pocit, že si taky musím oholit vlasy, abych se kál ze svých skutků. Jelikož to Ruijerd udělal, měl bych se taky proměnit na plešatce? Ne, ještě ne, ale...

„Hej, Eris. Taky mám udělat něco takového?”

„To nemůžeš, já... tvoje vlasy se mi líbí, Rudee.”

Využil jsem Eris jako záchrany.

Zasmál jsem se nad svou vlastní zbytečností. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

Kapitola 32 - Chyba, potíže a odhodlání (část 7)

Část 7

Potřebujeme se znovu setkat s Ruijerdem. Měl by být nablízku, ne, určitě je nablízku. Pokud je jeho hrdost válečníka skutečná, tak by nás... ne, tak by Eris neměl opustit.

„Tady to bude stačit.”

Šli jsme dost daleko na to, aby se nám město ztratilo z dohledu, a já jsem do vzduchu vypustil magický ohňostroj.

Ve vzduchu to zapraská, teplo se rozlévá ve vlnách a všude září světlo.

Ruijerd se ani po delší době neukázal.

„Eris, prosím, zavolej na Ruijerda.”

Eris svým hlasitým hlasem volá Ruijerda.

Kapitola 32 - Chyba, potíže a odhodlání (část 6)

Část 6

Dorazili jsme do gildy dobrodruhů a vymazali Jarila a Veskel ze [Smrtelného Konce] a zároveň jsme požádali tamější pracovnice, aby jim předali zprávu.

„Jelikož se to takhle vyvrbilo, díky za pomoc. [On] vám taky děkuje. Tohle jim vyřiďte.”

Zradili nás v posledním okamžiku, ale tomu se nedalo nijak zabránit. V té situaci to byl jediný způsob, jak se z toho bezpečně dostat. Přece jenom nám opravdu pomáhali.

Po cestě k městské bráně jsem koupil plaza, co vypadal jako ještěrka a používá se zvláště na přepravu.

Kapitola 32 - Chyba, potíže a odhodlání (část 5)

Část 5

Nakonec Ruijerda vyhnali z města, všechny zločiny odnesl s sebou.

To je příliš přísné.

Ruijerd nás opustil. Přišla k nám stráž a zeptali se, co se stalo, a já jsem se s nimi hádal, že to nebyla Ruijerdova chyba, ale došli k vlastnímu závěru, že jsme děti a že nás ke všemu přinutil.

Ruijerd zosnoval ten zlovolný plán a nás využil. Nebyli si jistí, co přesně to byl za plán, ale došli k závěru, že zabránili obrovské katastrofě.

Kapitola 32 - Chyba, potíže a odhodlání (část 4)

Část 4

Když jsem se rozhodl, nastřádal jsem v dlani manu, ale najednou jsem si všiml, že se Nokoparův výraz změnil.

„Hej... Ach...”

Ta koňská hlava okamžitě zbledne a nohy se mu začnou třást.

Nedívá se na mě, ale za mě. Otočím se a spatřím Ruijerdovu siluetu. Je celý promočený a jedna váza, co byla v hostinci, je převrácená.

„R-ruijerde?”

Kapitola 32 - Chyba, potíže a odhodlání (část 3)

Část 3

Poté, co jsme vyhledali pár lidí, co zadali zakázky, se Nokoparova tvář zbarvila z červené na zelenou. „Sakra, co se to děje.”

Všichni, co zadali nějakou zakázku, považují Jarila a Veskel za členy [Smrtelného Konce]. A na kartičce dobrodruha je také napsáno [Smrtelný Konec].

Ještě k tomu jsme zamířili k úplně první holčičce, které jsme pomohli. Potěšeně se chytí Ruijerda za nohu a předvede šťastné shledání.

„Nokoparo, promiň, pokud nemáš žádný důkaz, tak ti ty peníze nemůžu dát.”

„Sakra!”

Teď se situace obrátila a my ho můžeme nahlásit za ztěžování našich zakázek nebo tak nějak.

„He, he, he,” podvědomě jsem se velmi zlomyslně zasmál.

Jak jsem se smál, tak jsme dorazili k domu posledního člověka. Totiž k [pavilonu vlčí tlapy]. Zdá se, že Jaril a Veskel tu dřív pracovali, a možná bude obtížné to ututlat, pokud nás někdo pozná.

Ale nepamatuju si, co majitel říkal. No, určitě najdeme způsob, jak to zvládnout, přesně jako předtím.

„Tohle je poslední místo.”

Z obchodu vyšli dva lidé. Jakmile je spatřím, tak ztuhnu.

Zatraceně.

V mysli se mi rozeznělo na poplach.

Tohle je pohotovost.

Tohle je nepřátelský nálet.

Napadla nás nepřátelská letadla.

Nečekaná situace.

Tohle zřetelně ukazuje, co mi chybí a jak špatně se moje mysl přizpůsobuje.

„Ach, Rudee, jste zpátky... Ještě jednou vám děkujeme. Teda, co se děje, máš s sebou tolik lidí.” Kurt nás přivítá s vyčerpaným výrazem na tváři.

Nokopara si pravděpodobně všiml mé nervozity.

Nebo to možná plánoval od samého začátku.

„Hej, ti lidi, co vás zachránili, byl Smrtelný Konec, co?”

Ach, zatraceně. Současný Smrtelný Konec je řádu D, zatímco přijatá zakázka P-lovců byla řádu B. to znamená, že jsme to nemohli přijmout, a pokud to někdo začne zkoumat, tak se celá ta lež rozpadne.

Zatraceně, tohle je ale problém.

Kurt se podívá na Ruijerda a na mě, zatímco já vší silou kroutím hlavou, abych ho zastavil.

Chlub se, že jste nepotřebovali ničí pomoc. Dostali jste se z toho nebezpečí sami.

O tomhle v duchu přemýšlím. Modlím se, aby se Kurt aspoň vychloubal a řekl: „O tom nic nevím, nikdo nám nepomohl” a aby mu vyčinil.

Kurt se podívá na mě a energicky přikývne. „Samozřejmě, nikdy jsem neviděl nikoho tak silného.”

Ach, moje nejdražší matko všech... tenhle člověk je tak upřímný~!

Kurt popíše, jak jsme silní, prohlásí, že jsme pohřbili Popravčího a Mandlovou anakondu, a ke svému vyprávění přidává vlastní komentář a barvité popisy.

Rudeus je tak úžasný.

Ačkoli je Popravčí tak silný, že se ho lidi bojí, rozhodně si neměl zahrávat se Smrtelným Koncem. Víš, co se stalo, když zkřížil cestu Rudeovi?

Okamžité KO!

Je to pravda, padl jedinou ranou.

Ruijerd je taky silný, až je to absurdní. Protančil kolem té anakondy a bylo po ní! Ačkoli provedl něco tak neuvěřitelného, tak se ani nezapotil!

Jen když na to pomyslím, tak mi z toho běhá mráz po zádech!

Nokopara to poslouchá, zatímco říká: „ho, ho, vážně, hmm, hmm, to je vážně úžasný” a culí se u toho. A pak.

„Divný~~~ Hoj, lidi, co brali zakázky ve městě, proč jste vyrazili do lesa zkamenění, abyste tyhle dva zachránili?”

„Ne, totiž, my jsme s Jarilem...”

„Jaril a Veskel byli celou dobu ve městě, ne?”

Tohle už se nedá zamluvit. Nokopara musí mít nějaký způsob, jak nás porazit.

Uklidni se! Musí existovat nějaký způsob, jak z toho ven, rychle to vymysli, ze všeho nejdřív mám tři možnosti. Velmi dobře, už jsem o nich přemýšlel.

1. Zabít Nokoparu.

Pokud budu věřit, že má parťáka, tak tahle možnost dopadne špatně. Nebo by taky mohla dopadnout dobře. Tohle je založené jenom na štěstí.

1. Všechno to svalit na Jarila a Veskel.

My jsme nováčci, oni veteráni. Trvat na tom, že nás podvedli a vykořisťovali, možná to bude fungovat. Ale tím přijdeme o Ruijerdovu důvěru. Nesmíme zradit naše spojence. Tohle je chabý plán.

1. Poslušně vydat peníze a vymyslet něco později.

Tohle je taky založeno na štěstí a I když rychle přijdeme na jiné řešení, tak Nokopara zjistil, jak moc silní jsme. Aby nás nenechal na pokoji, tak by mohl nastražit dvojvrstvou nebo I třívrstvou past, abychom od něj a z města neutekli. Tohle je chabý plán.

To není dobré. Všechny plány jsou chabé.

Tyhle špatné nápady mohl dost dobře vymyslet i člověk ve spaní.

Co mám dělat?

Nejjednoduší je možnost číslo 2, ale pravděpodobně je to to nejhorší, co můžu udělat. Pokud použiju tohle, tak už nebudu moct nic víc udělat. Zradit Jarila a Veskel znamená odříznout se od Ruijerdovy důvěry a Ruijerd už mi nikdy nebude věřit. Možnost 2 není možná, rozhodně ji nesmím použít.

Možnost číslo 1 není možná. Nemá žádný smysl a zničíme tím veškeré naše dosavadní úsilí. I když jsme na milosrdném Magickém kontinentu, kde vražda není zase až tak závažná, tak když teď někoho zabijeme, tak při podobné situaci v budoucnosti to budeme akorát opakovat.

Nechci se pustit touto krvavou cestou.

Nemám to odhodlání.

Možnost číslo 3 je ještě horší. Dát tomu mizerovi peníze znamená, že uznáváme naše přečiny. Tohle rozhodně nesmíme udělat. A jak nás bude vydírat, tak můžeme skončit s dalšími dvěma nebo třemi zločiny. A bude nás tlačit do mnohem nerozumějších požadavků.

Kdybych byl na jeho místě, požadoval bych Erisino tělo.

Pokud by na to došlo, tak by to nakonec skončilo s Nokoparovou vraždou.

To není pěkné, takže mi zbývá jenom možnost 3? Ne, ne, pokud si vyberu možnost 3, tak si stejně dobře můžu vybrat možnost 1.

Můžu zabít jenom Nokoparu a jeho bandu?

Dokážu to...

To je moje jediná možnost...?

Já... hodlám někoho zabít?

Co ti ostatní, co na nás někde číhají? Říct Ruijerdovi, aby je našel? Jak? Pokud nevíme, koho máme hledat, tak je ani Ruijerd pravděpodobně nenajde.

Možná bychom měli seknout s dobrodruhováním? I když nebudeme mít kvalifikaci, tak nějak přežijeme. Pořád znám způsoby, jak na tomto kontinentu přežít.

Ne, pokud se rozhodnu pro tohle, co se stane s Jarilem a Veskel? Pokud budou tenhle případ vyšetřovat, tak se možná přijde i na to unášení domácích mazlíčků. My jsme si vydělali dost peněz, abychom mohli odejít z města, ale oni jsou jiní. Oni v tomhle městě bydlí. A pokud se lidé dozví, že unášeli domácí mazlíčky, tak je vyženou z města, ne? Nejsou schopní žít na pláních, takže to závěrem skončí jejich zradou, co?

Co kdybychom jim pomohli, kdyby je vyhnali z města?

Nemožné. Už tak máme dost problémů sami se sebou. To nezvládneme.

Ne, když už se to takhle vyvinulo, tak potřebuju mít odhodlání vykročit po této krvavé cestě.

Rychle se zamysli nad svým cílem. Chceš poslat Eris domů. Pro její dobro musíš všechny zradit, i kdyby to byl Ruijerd nebo Jaril nebo Veskel. I když mě Eris bude kvůli tomu nenávidět, nevadí; i když nebudu schopen se podívat Paulovi nebo Roxy do očí, nevadí!

Použiju vodní magii na úrovni světce a zaplavím tohle město. V tom zmatku, co to vyvolá, s Eris uprchneme, zřekneme se dobrodružství. I když budu muset spáchat všechny možné zločiny, tak svůj cíl splním.

Udělám to.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

Kapitola 32 - Chyba, potíže a odhodlání (část 2)

Část 2

V záznamech gildy jsme vyhledali poslední dokončenou zakázku Smrtelného Konce. Pracovnice u přepážky se neptala na důvod.

Vypadá to, že Nokopara to nedělá poprvé.

Míříme zpět k domu člověka, co tu zakázku zadal.

„Radím vám, abyste se mě nepokoušeli zabít v nějaké temné uličce, jasný?” řekne Nokopara s pohledem na Ruijerdovi a Jarilovi.

Kapitola 32 - Chyba, potíže a odhodlání (část 1)

Část 1

Poté, co jsme zabili rudozubou kobru, jsme se vrátili ke gildě. Jako obvykle jsme se s Jarilem setkali před gildou. Vyměnili jsme si kartičky a předali jsme mu zuby a kůži rudozubé kobry a domluvili jsme se na historkách.

Jelikož tentokrát máme mnoho položek, vešli jsme dovnitř spolu s Jarilem. Jak se dalo čekat, přišel k nám Nokopara. Tenhle člověk je vážně v gildě 24 hodin denně a vždycky přijde za námi.

Kapitola 31 - Válečník & děti (část 10)

Po delší odmlce se můžete zase těšit na (více méně) pravidelné příspěvky :)

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Část 10

Když je rudozubá kobra konečně vyřízená, slunce už zapadá.

Ten den máme k večeři maso rudozubé kobry.

Vytáhli jsme jí zuby a její kůži srolovali jako koberec, ačkoli nevím, kde to prodáme. Taky jsme našli ty vejce, co chtěl najít Kurt, ale jsou moc velké na to, abychom je mohli přemístit. Po dlouhém rozmýšlení jsme se rozhodli je zničit.

To proto, že je zakázáno zvyšovat populaci magických tvorů.