Kapitola 31 - Válečník & děti (část 5)

Část 5

Vracím se zpět k Ruijerdovi a Eris. Ruijerd si prohlíží les, zatímco Eris nečinně čeká jemu po boku.

„Co se stalo?” zeptá se Eris a vypadá přitom, jako by chtěla říct, že už se nemůže dočkat.

„Obsah zakázky se zdvojil.”

„Zdvojil se?”

„To znamená, že se naše zakázka překrývá s dalšími.”

„Tak co budeme dělat? Dáme jim ji?”

„Jak bychom mohli? Ten nejrychlejší vyhraje.”

„Aha, je to o tom, čí schopnosti jsou lepší.”

Eris je celá natěšená. Zdá se, že už má po krk lovení, z kterého nemá pocit, že by byla dobrodruh. Spíš než lov by se tomu dalo říkat „domácí úkol”.

Zdá se, že v ten samý okamžik domluvili i Blaze a Kurt. Kurt řekne pár slov svým dvěma kolegům a pak se vydají do lesa.

[Super Blaze] taky vstoupí, ale jinou cestou.

„Hej, co teď budeme dělat?”

„Hmm... Měli bychom nechat Ruijerda, aby našel nepřítele, jak to děláme obvykle. A vydat se směrem k tomu záhadnému magickému tvorovi.”

Ale jak to říkám, Ruijerd zakroutí hlavou. „Počkat.”

„Co se děje?”

„Bojím se o ty tři děti.”

Těmi třemi dětmi pravděpodobně myslí [Vesnické potížisty].

„S jejich schopnostmi v tomhle lese nepřežijí.”

„A to znamená?”

„Měli bychom jim pomoct.”

„...Ale pokud zůstaneme příliš dlouho spolu, tak zjistí, že jsi Supard.”

„To nevadí.”

To si teda myslím, že vadí!

„Ale pokud se provalí, že jsi Supard, tak to začne být nepříjemné.”

„Tím myslíš, že je chceš nechat zemřít a nepomoct jim?”

„To jsem neřekl. Budeme je z povzdálí následovat a když se něco stane, tak jim pomůžeme.”

Nedá se nic dělat, změním strategii. Zřeknu se těch 2 železných mincí a později budu vyžadovat vděčnost. Ale je v pořádku jim jen tak pomoct? Šance, že se provalí, že je Ruijerd Supard, je velmi vysoká.

Ačkoli si myslím, že když je zachráníme, tak ho nebudou nijak diskriminovat, ale na Magickém kontinentě je Smrtelný Konec zvláštní existence.

Nevím, jak se to vyvine.

Kdyby se něco stalo, proč bychom je nemohli zaměstnat jako Jarila a Veskel...

Přesně takhle jsme začali následovat Kurta a jeho družinu.

„Co budeme dělat?”

„To je poprvé, co jsou v lese?”

„Haa, ani já si nejsem jistý.”

„Jsou příliš neopatrní.”

Přesně jak jsme se báli, Kurt si protivníka nevšiml a narazil na Popravčího.

Popravčí je humanoidní netvor. Jsou to dobrodruhové, co se změnili na zombie. Nevím, proč je tenhle netvor vybavený obrovským mečem a velmi silnou zbrojí. I když není moc rychlý, je velmi odhodlaný a ovládá šermířskou techniku.

Podle úrovně nebezpečí je to řád B.

Potuluje se samostatně a není příliš velký. Ale i tak je to pořád řád B. Silný nepřítel. Jen tak na okraj, jakmile zemře, meč a zbroj zmizí. Je to otravný nepřítel, co se nedá zpeněžit.

Kurtova družina ze všech sil zdrhá, když tohohle magického tvora potkají.

„Jdu jim pomoct!”

„Ne, ještě není ta správná chvíle,” zadržím Ruijerda, co je připravený vyskočit.

„Proč!”

„Ještě to není tak nebezpečné.”

Ačkoli je Popravčí mnohem rychlejší, než jak to s tou zbrojí vypadá, ale stejně se nemůže rovnat Kurtově plnému úprku. Vzdálenost se postupně prodlužuje a pokud budou dál utíkat, uniknou mu.

Ale tady Kurtově družině dojde štěstí.

Směrem, kterým utíkají, jsou Mandlové anakondy.

To jsou magičtí tvorové, co se pohybují ve skupině 3 až 5 jedinců a na těle mají tetování ve tvaru mandle. Takže se klasifikují jako řád B. Jsou to silní nepřátelé. Jsou to představitelé Zkamenělého lesa a okupují druhé místo v žebříčku magických tvorů, které nikdo nechce potkat.

Kurtova družina je obklíčená těmito dvěma druhy magických tvorů. Na tvářích členů Kurtovy družiny se objeví něco mezi pláčem a smíchem.

Pravděpodobně si myslí, že když něco potkají, tak můžou prostě utéct. Po pravdě mám pocit, že opravdu dokážou utéct před Popravčím.

Takhle se situace vyvinula kvůli jejich nedostatečnému úsudku. Jasně by se neměli pokoušet o věci, na které schopnostně nestačí. Ale také chápu, proč chtějí dokázat něco, co je mimo jejich schopnosti. Jejich uvažování je příliš mělké.

„Jdu jim pomoct!”

„Ne, ještě chvilku počkej.”

Zastavím Ruijerda, co jim chce jít okamžitě pomoct.

Hra, kde je nebezpečí přímo jim před nosem. Čím větší nebezpečí, tím větší závazek. Když budou od hlavy až k patě zranění, tak jenom použiju léčivou magii a vyléčím je.

Kuhaha.

Můj plán je dokonalý.

„Aaa!” ječí Eris.

Ten mladík, co vypadá jako pták, má tělo rozseknuté vejpůl. Ve vzduchu.

Jenom jeden úder.

Nedokázal se vyhnout útoku Popravčího a byl zabit jediným úderem.

Můj zlomyslný úsměv zacuká.

Pozdě jsem si uvědomil, že jsem se spletl. Oni už jsou na prahu smrti.

To já jsem tady ten povrchní jedinec.

„Proto jsem to říkal!” V Ruijerdově hlase jde slyšet rozčilení.

V té samé chvíli, co Ruijerd vyběhne, já použiju kamenné dělo. Po mém magickém útoku je Popravčí stále naživu. Po mém kamenném dělu, co dokáže jediným úderem zdolat kamenného trenta, ještě pořád stojí.

Tenhle mizera je příliš obtížný. Tohle si pomyslím, ale jakmile se podívám pořádně, všimnu si, že má odstřelenou pravou ruku.

Netrefil jsem se.

Vezme meč do levé ruky a rozběhne se k nám. Z dálky sice vypadá pomalu, ale když tou rychlostí běží ke mně, mám pocit, že ta rychlost se v žádném případě nehodí k jeho těžkopádnému vzezření.

V klidu mu před nohama vyčaruju měkkou mokřinu. Jednou nohou do ní šlápne a spadne na zem.

Já potom na něj nechám shora dopadnout velký balvan a silou jej rozmačkám.

V tom samém okamžiku Ruijerd zabije zbytek mandlových anakond.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>